My lidé potÅ™ebujeme po západu Slunce umÄ›lé osvÄ›tlení. NaÅ¡e oÄi zkrátka nedokážou plnÄ› fungovat za zhorÅ¡ených svÄ›telných podmínek. Je to cena, kterou platíme za to, že vidíme barvy tak, jak je vidíme, a že máme prostorové vidÄ›ní.

Dříve byl zdrojem tohoto osvětlení oheň. Ten byl později nahrazen žárovkou, která se v prakticky nezměněné podobě používá dodnes. Avšak vývoj se nezastavil a jeho výsledkem byla zářivka. O co se jedná?

zarivka2

Ve své podstatÄ› je to trubice, naplnÄ›ná plynem Äi smÄ›sí plynů. Ta po zahřátí na patÅ™iÄnou teplotu pomocí elektrických výbojů zaÄne žhnout a vydávat svÄ›tlo. To není tak ostré jako to, které vydává žárovka. To bývalo kompenzováno vÄ›tší svÄ›telnou plochou.

Je samozÅ™ejmé, že tento starý typ mÄ›l své nevýhody. Tou první byl delší Äas, který byl potÅ™eba k zahřátí plynu na patÅ™iÄnou teplotu. U běžného typu trvalo až deset minut, než dosáhl svého plného jasu. Je tedy jasné, že pro domácí použití byl nevhodný.

PostupnÄ› vÅ¡ak byla objevena nová plynná smÄ›s, která vydávala jasnÄ›jší svÄ›tlo. To znamenalo, že bylo možné zářivku udÄ›lat menší, Äímž se výraznÄ› zkrátil Äas potÅ™ebný k jejímu rozsvícení. Tento nový typ je již vhodný pro běžné užití a pomalu, ale jistÄ› vytlaÄuje klasické žárovky.

zarivka3

AvÅ¡ak aÄ se to může zdát zvláštní, stále se najdou místa, kde se ten starý typ používá a kde má svůj úÄel. Asi nejběžnÄ›jší jsou v nemocnicích, a to z dobrého důvodu.

Předně je zde fakt, že na rozdíl od lustru nejsou nijak vysoké. To znamená, že je možné pod nimi provézt i velké zařízení. Dále je tu fakt, že světlo není tak ostré. Pacient, který je převážen po chodbě na posteli, tak není periodicky oslepován, což by mu rozhodně nepřidávalo.

Jak je vidět, i tento typ zářivky má stále své místo a svůj důvod existovat. A dokud se nevymyslí lepší světelný zdroj, zdá se, že to tak i zůstane.