Kompaktní zářivky mají své stálé místo na trhu již desítky let

Současné modely kompaktních, neboli „úsporných“ zářivek jsou na trhu konkurence schopné všem ostatním typům osvětlovací techniky. Nebylo tomu však vždy a muselo uběhnout několik desítek let, než se z nich staly vyhledávané zdroje umělého světla. V počáteční fázi svého vývoje trpěly některými neduhy, které jsou dnes již minulostí, a není žádný důvod na tyto výrobky zanevřít.

Úskalí omezené barvy světla je již minulostí

Kompaktní zářivky si vysloužily již v 90. letech nepříliš přívětivé hodnocení vzhledem ke svým některým vlastnostem. Byly to však první průkopníci nové technologie, jimž se tyto nedostatky tolerovaly, jejich pozitivem byla především úspora energie a na svou dobu výjimečně dlouhá životnost. I přes vyšší pořizovací náklady byly v domácnostech a na pracovištích vítané a v mnoha směrech předčily klasické žárovky s wolframovým vláknem.
Jejich vadou na kráse byla omezená barevná teplota na velmi chladné odstíny, naprosto nevhodné do svítidel v ložnici a v obývacím či dětském pokoji. Pohybovala se kolem 5500 K a působila dojmem ostrého světla, které se hodí spíše do kanceláří a chodeb některých veřejných budov.
Dnes je toto omezení minulostí, v obchodní síti jsou výrobky označené jako „teplá, studená či neutrální bílá“ naprosto běžné. Nejprodávanější jsou teplé odstíny, na které jsme byli zvyklí v minulosti u vláknových žárovek, tedy kolem hodnoty 2700 K.

Změna v konstrukci předřadníku

Technický pokrok v oblasti elektrotechniky se projevil především miniaturizací a tím pádem zásahem i do konstrukcí svítidel. Původní indukční předřadníky s cívkou a feritovým jádrem byly nahrazovány elektronickými prvky a tento krok se u kompaktních zářivek projevil odstraněním tzv. „stroboskopického jevu“. Ten způsoboval kmitočet střídavého proudu 50 Hz, zatímco u elektroniky pracují předřadníky s frekvencí v řádu KHz (kilo Hertz), které již lidské oko nedokáže zaznamenat.

---